Zázrak

Zázrak ve Stvoření,

malinké štěstí.

Jak asi velké je?

Snad – dvě mé pěsti.

Dívám se na tebe,

s posvátnou úctou.

Dívám se na vás dva,

když víčka tvá usnou.

Dívám se pokaždé,

ve dne i v noci

a cítím víc a víc

srdce mé vroucí.

Sahám ti na bříško,

kdykoliv mohu,

v dobrém ti závidím -

jako tvůj muž, to mohu.

Posvátné úcty

jsem vždy byl plný,

když oči mé spatřily,

jak Život se plní.

A teď to mám zblízka,

cítím, jak roste,

spolu ho vítáme,

upřímně, prostě.

Vlastně se snažím říct,

jak moc si tě vážím.

Říkám to činy,

když rodinu strážím ...

Únor 2016

VAŠE ZPĚTNÉ VAZBY