Tanec svobody
Tančím na ostří nože
a přitom tančit neumím.
Tančím na ostří nože
s rizikem, že něco zahubím.
S každým krokem rozpad
a nebezpečí pádu.
S každým krokem rozhodnutí:
"Ano, já jdu."
Nejsem dobrý tanečník
a přesto tančit musím.
Ostří nože pálí, bodá,
kolik ještě zkusím?
Jak dlouho to vydržím,
ten rozpad a pád?
Po čem jsem to toužil,
po čem měl jsem hlad?
Důstojnost, svoboda
a také vlastní vůle.
Aha, už vím,
to není něčí zvůle.
Já sám jsem se rozhodl
pro vymanění z pout,
to já tolik toužím
Životem svobodně si plout.
Tak hudbo, hraj!
Já do tance se hrnu!
A vnímám něžně, láskyplně,
napjatou mou strunu.
Ať rozpadá se vše,
co brzdí moje kroky,
ať z kroků stávají se
ladné, hebké skoky.
Staré zahubeno jest,
a nově radost klíčí.
Přede mnou – mnoho bran
se zlatými klíči.
21.04.2014, Brno
