Duše a tělo

 

Někdo mě uchopil

a vložil do praku.

Natáhnul, zamířil,

beze všech rozpaků.

 

Svištím si vzhůru,

nemajíc pochyb,

čí Ruka střelila

a vrhla mě v pohyb.

 

Život je čára,

přede mnou nebe,

příjemně fouká to,

a občas i zebe.

 

Teď – chvíle obratu

a zástava času.

Přítomný okamžik

holduje kvasu.

 

S nadhledem mudrců

dívám se na Svět.

Všemu teď rozumím

a mám odvahu

           - jít dolů - nazpět.

 

Pomalu snáším se

na křídlech zázraků,

do hloubky prožívám,

co minul jsem při chvatu.

 

Zažívám strachy,

odvahu, boj.

Už nechci být bez těla,

už nechci být stroj.

 

Spojený s tělem,

cítím teď jasně

své místo v Životě,

se srdcem, krásně ...

 

05.06.2014, Praha

VAŠE ZPĚTNÉ VAZBY