Rozpadání
Ptal jsem se PROČ.
Teď už to vím.
Teď hledám JAK
a v Duši mám splín.
Teď už vím proč
a slzy mi tečou
- cítím sám sebe
a stávám se sebou.
Cítím tu cestu
a tuším ten pád,
na dně se rozbiju
- jen tak můžu vstát.
Vím, že to musí být
a přesto mám strach.
Když rozpadnu se na prach,
budu umět vstát ?
Ještě větší rozpadání
Po krk v bahně z vlastních sraček,
- nepomůže tisíc praček.
Nádech – a pak pod hladinu.
Snad se z toho – nepominu.
2007
děkuji za Tvá slova, jež mě dojímají tou hloubkou, kterou teď prožívám, i Ty to znáš. Děkuji, že jsi na mé cestě, že mohu a jdu, že věnuješ pozornost tomu, co ostatní radí nám, abychom se v tom "nehrabali". Děkuji sobě, děkuji, že jsi.