Někdo mě uchopil
a vložil do praku.
Natáhnul, zamířil,
beze všech rozpaků.
Svištím si vzhůru,
nemajíc pochyb,
čí Ruka střelila
a vrhla mě v pohyb.
Život je čára,
přede mnou nebe,
příjemně fouká to,
a občas i zebe.
Teď – chvíle obratu
a zástava času.
Přítomný okamžik
holduje kvasu.
S nadhledem mudrců
dívám se na Svět.
Všemu teď rozumím
a mám odvahu
– jít dolů – nazpět.
Pomalu snáším se
na křídlech zázraků,
do hloubky prožívám,
co minul jsem při chvatu.
Zažívám strachy,
odvahu, boj.
Už nechci být bez těla,
už nechci být stroj.
Spojený s tělem,
cítím teď jasně
své místo v Životě,
se srdcem, krásně …
05.06.2014, Praha