Přání do roku 2016

Staré už odešlo
a nové přichystáno jest.
Bílý sníh vše přikryl.
Možná – je to lest.

Pod bílým sněhem
zůstalo vše při starém.
A v čem že je ta lest?
Bílý sníh zas roztaje.

Zas potkáme se se vším starým,
byť v novodobém kabátku.
A nový rok, ten odvíjet se
bude hezky pozpátku.

Ať už chci a nebo nechci
– prostě mne to dožene.
Tak otáčím svůj pohled zpátky
– k minulosti zjitřené.

A vidím i to, co jsem nechtěl,
co bolelo mne, co posral jsem,
kdy cítil jsem se ukřivděně,
kdy měl jsem všechno pod palcem.

Cítím, jak tohle všechno
přivedlo mne k poznání
a vidím, jak moje tělo
hluboce se uklání.

Nerozumím ještě všemu,
přesto ale děkuji …
… za směrování k tomu,
co nazývá se: „miluji“.

Za slzy i za zoufalství,
beznaděj i za lásku,
za štěstí i za pohodu,
byť na tenoučkém provázku.

Záda rovná, pohled přímý,
kroky dělám s pokorou.
Veď mne, prosím, Bože milý,
i tam, kam mé nohy nemohou.

Přeji nám všem v tomto roce,
ať neběžíme o závod,
ať vědomi jsme každé chvíle,
ať už je či není vhod.

Ať nenesem si v sobě staré,
ať díváme se vpřed i vzad,
ať ne jen tělo, však i duše
nemá nikdy dlouho hlad.

Brno 01.01.2016