Naplnění aneb mezi řádky Života

Chtěl jsem být mužem,
už kdysi, jako kluk.
Záviděl těm, co měli tátu,
co natahoval s nimi luk.

Hledal jsem vzory,
pak všechny odložil.
Dlouho to trvalo,
než jsem se k tomu doprožil.

Hledal jsem sebe
a našel jsem – klid.
Ve smíru s bolestí,
křivdou  – teď mi je líp.

Jsem jaký jsem,
bílý i černý,
pravdivý k sobě,
Životu věrný.