Zrození
Synáčku můj milý,
až tohle budeš číst,
ve tvé Knize Života
to bude první list.
Tvé mámy si od té doby
vážím mnohem víc
než dva roky předtím,
když láskou jsme se mohli sníst.
My celý den a celou noc
prosili jsme Stvoření,
ať vyslyší nás velmi moc,
ať dá nám svoje svolení.
A současně jsme přijímali
bezmoc našich náručí,
učili se přijmout fakt,
že nejsme to my, kdo poroučí.
"Těšíme se na tebe!",
to byla slova tvojí mámy,
jež ve výkřicích slyšel jsem
od večera až do svítání.
„Vítáme tě na Zemi!",
jsem zase jemně šeptal já,
když plakali jsme bez tajení
z vděčnosti, co Život dá.
To nejlepší si synu vezmi
a ostatní - nechej být,
přejeme ti na tvé Pouti
nekonečně hebký klid ...
27.05.2016
