Teplo na hrudníku

Už mnohokrát jsem tužku vzal

a chtěl jsem začít psát.

Neumím však vyslovit,

jak moc, moc, tě mám rád.

Nikdy dřív jsem nepoznal

ten pocit na hrudníku,

oči mokré dojetím,

když sedíš na nočníku.

Když naplno vše prožíváš,

když objevuješ svět,

když jídlo hážeš na zem

na kdysi čistou zeď.

Moc rád tě pozoruju,

když spokojeně spíš,

to mám opět mokré oči

a k vděčnosti krok blíž.

Tak děkujeme s tvojí mámou

za milost tvého zrození

a prosíme si o podporu,

ať v náš cítíš zázemí.

Každý dotek tvojí ručky,

nožky, krčku, tělíčka,

hebounké je připomnění,

že přicházíš z nebíčka.

Až vrátíme se všichni domů

a plácneme si na pozdrav,

kéž řekneme si – chci zas dolů,

na Zemi se vrátím rád.

Můj milý, ...

až tohle budeš číst,

ve tvé knize Života

to bude druhý list.

Pro tebe i pro mámu,

pro nás všechny vespolek,

prosím, Bože, o vedení,

lásku, víru, vděk.

05.03.2018