Štíty hor

Cítím tě, Matko má,

když slyším ticho hor,

mé nitro promlouvá,

neslyšný je to rozhovor.


Cítím tě hluboce,

byť vysoko jsem nyní,

oba jsme stejní

a přesto - oba jiní.


V tom tichu slyším tě,

jak mluvíš z hloubi hor

a vidím také sebe,

jak nepatrný jsem tvor.


Zrodil jsem se z tebe

a tělo ti zas vrátím,

snad odnesu si to,

proč tuto cestu svádím.


Ty mi dáváš sílu,

odvahu a klid.

Odhodlání pokračovat,

i když jiné slyším klít.


Vážím si tě tak,

že slova pro to nemám.

Děkuji ti za Život,

co mohu, to předám ...


léto 2015, Slovinsko, Triglav