Přání do roku 2016

Staré už odešlo

a nové přichystáno jest.

Bílý sníh vše přikryl.

Možná - je to lest.


Pod bílým sněhem

zůstalo vše při starém.

A v čem že je ta lest?

Bílý sníh zas roztaje.


Zas potkáme se se vším starým,

byť v novodobém kabátku.

A nový rok, ten odvíjet se

bude hezky pozpátku.


Ať už chci a nebo nechci

- prostě mne to dožene.

Tak otáčím svůj pohled zpátky

- k minulosti zjitřené.


A vidím i to, co jsem nechtěl,

co bolelo mne, co posral jsem,

kdy cítil jsem se ukřivděně,

kdy měl jsem všechno pod palcem.


Cítím, jak tohle všechno

přivedlo mne k poznání

a vidím, jak moje tělo

hluboce se uklání.


Nerozumím ještě všemu,

přesto ale děkuji …

… za směrování k tomu,

co nazývá se: „miluji“.


Za slzy i za zoufalství,

beznaděj i za lásku,

za štěstí i za pohodu,

byť na tenoučkém provázku.


Záda rovná, pohled přímý,

kroky dělám s pokorou.

Veď mne, prosím, Bože milý,

i tam, kam mé nohy nemohou.


Přeji nám všem v tomto roce,

ať neběžíme o závod,

ať vědomi jsme každé chvíle,

ať už je či není vhod.


Ať nenesem si v sobě staré,

ať díváme se vpřed i vzad,

ať ne jen tělo, však i duše

nemá nikdy dlouho hlad.


Brno 01.01.2016