Naplnění
aneb mezi řádky Života
Chtěl jsem být mužem,
už kdysi, jako kluk.
Záviděl těm, co měli tátu,
co natahoval s nimi luk.
Hledal jsem vzory,
pak všechny odložil.
Dlouho to trvalo,
než jsem se k tomu doprožil.
Hledal jsem sebe
a našel jsem – klid.
Ve smíru s bolestí,
křivdou - teď mi je líp.
Jsem jaký jsem,
bílý i černý,
pravdivý k sobě,
Životu věrný.
Něco však chybělo,
v monádě mojí
a též už nechybí,
- žena tu stojí.
Teprve nyní,
po dlouhém čase,
cítím se naplněn,
a není to v pase.
Cože to ze mne
nového sálá?
Tož, to stane se,
když z muže
otec se stává ...
13.11.2015
