Úžas na letišti

Dívám se na lidi
různých ras a zvyků.
Dívám se do očí
tisíce oka-mžiků.

Do očí v různých tělech
s obličeji roztodivných tvarů,
s vírou jejich předků
a mnoha od Života darů.

Tolik různých osudů …
já žasnu, nechápajíc,
že pro toho, kdo to vede,
to není velký krajíc.

Všichni ti lidé
mají něco společného:
sebe – duši dočasně
v tělo oblečenou.

Ale kdo z nich tohle ví
a kdo z nich tohle žije?
V málokterých očích
srdce duše bije …

„Nestarej se o jiné
a sebe v těle hledej“,
napovídá Ten,
kdo to tady vede…

24.03.2014, Malajsie – letiště