Ptal jsem se PROČ.
Teď už to vím.
Teď hledám JAK
a v Duši mám splín.

Teď už vím proč
a slzy mi tečou
– cítím sám sebe
a stávám se sebou.

Cítím tu cestu
a tuším ten pád,
na dně se rozbiju
– jen tak můžu vstát.

Vím, že to musí být
a přesto mám strach.
Když rozpadnu se na prach,
budu umět vstát ?

Ještě větší rozpadání

Po krk v bahně z vlastních sraček,
– nepomůže tisíc praček.
Nádech – a pak pod hladinu.
Snad se z toho – nepominu.

2007