Viděl jsem Smrt.
Prošla se okolo.
Ve větvích ševelí,
že už je hotovo.
Přišel zas konec,
namísto začátku.
Bez pochyb o sobě
vzal Osud obrátku.
A tak se klade –
na misky vah,
co všechno pochopil,
kde ujel mu vlak.
Smrt se však ozývá,
že takhle to není,
že je tu něco,
co nad jiné cení.
Naplno prožívat,
bez bázně, hany
– to, čemu lidé
tolik se brání.
A že je Smrt konec?
Tak to prý je fór.
Že Smrt je začátek,
zná přece každý tvor.
S výjimkou lidí
a jejich strachů,
že navždycky ztratili –
tátu, mámu, bráchu …
Co u vás konec je,
tady je Zrození,
zde setká se každý,
když Život mu odezní.
A až půjde zpátky k vám,
tak pro nás tu zemře.
My to tu slavíme
a přejeme – pokračuj ve hře !
Poučen Smrtí,
jsem tváří v tvář Životu.
S touhou vše prožívat,
dokud jsem ještě tu.
08.11.2022