Zázrak ve Stvoření,
malinké štěstí.
Jak asi velké je?
Snad – dvě mé pěsti.
Dívám se na tebe,
s posvátnou úctou.
Dívám se na vás dva,
když víčka tvá usnou.
Dívám se pokaždé,
ve dne i v noci
a cítím víc a víc
srdce mé vroucí.
Sahám ti na bříško,
kdykoliv mohu,
v dobrém ti závidím –
jako tvůj muž, to mohu.
Posvátné úcty
jsem vždy byl plný,
když oči mé spatřily,
jak Život se plní.
A teď to mám zblízka,
cítím, jak roste,
spolu ho vítáme,
upřímně, prostě.
Vlastně se snažím říct,
jak moc si tě vážím.
Říkám to činy,
když rodinu strážím …
Únor 2016