Volný pád

Pouštím svá přání.
Tady a teď.
Vždyť moje přání
byla jak zeď.

Vysoká, tlustá
– no prostě fest.
Sám jsem ji stvořil
a chtěl ji i slézt.

Když pustil jsem přání,
zůstala touha –
– být tady a teď.
Toť skutečnost pouhá.