A teď o mně trochu rozvláčněji
Už v období střední školy jsem vyhledával přírodu, toulal se po lesích a do školy jsem se učil ve větvích velkého dubu uprostřed lesa. Přitahovalo mne tajemno lidské Duše a během studia maturitního učebního oboru mechanik – elektronik jsem si kupoval skripta pro studenty psychologie a knihy o lidské psychice.
Studium VŠ jsem zahájil na pedagogické fakultě. Pár měsíců na to byla revoluce a studium psychologie přestalo být doménou několika vyvolených. Přijetím na Filozofickou fakultu, katedru psychologie, se splnila má velká touha. Dostal jsem se na jedinou školu, kterou jsem opravdu chtěl studovat.
V průběhu studia jsem zjistil, že účelem Filozofické fakulty je ze studentů dělat vědce – teoretiky, nikoliv odborníky znalé procesů lidské psychiky v praxi. Začal jsem hledat jinde. Přitahovaly mne duchovně – seberozvojové programy (tehdy to byly akce Patricie Tervinové, Lídy Chrášťanské, holotropní dýchání apod.). Ke konci studia jsem pracoval v personální firmě a začal jsem se seznamovat s odlišnostmi teoretické výuky od potřeb praxe. Učil jsem také psychologii na střední škole a o to víc jsem si uvědomoval, jak mi skutečná životní praxe chybí.
V r. 1996 jsem se stal spoluzakladatelem a spolumajitelem brněnské personální firmy. Působil jsem v mnoha oblastech – jako jednatel, psycholog, obchodník, lektor, administrativní pracovník, tvůrce webu, …. Po pěti letech podnikání, kdy jsem pracoval 10-14 hodin denně včetně víkendů, jsem byl tak vyčerpán, že jsem začal hledat, co dělám špatně. Pomaloučku jsem se začal znovu obracet k sobě, dělal jsem si čas na přátele a na sebe. Začal jsem organizovat víkendové seberozvojové programy. Uvědomil jsem si, že nechci žít stylem života, který mě odvádí od sebe sama. V práci jsem nezůstával déle než 10 hod. denně, víkendy jsem se snažil šetřit pro sebe, občas jsem si udělal čas na paragliding. Pořád jsem ale nebyl spokojen, necítil jsem naplnění života.
Zásadní zlom v mém životě přišel v r. 2003, kdy jsem odešel z firmy, koupil jsem si koně a dovolil jsem si Žít. Byly doby, kdy jsem si nedovedl představit, že bych se dokázal vzdát toho, co jsem s takovým úsilím vybudoval. Přirovnal bych to k pocitu rodiče, který si nedovede představit, že své dítě vypustí do světa a nebude na ně už mít vliv. Dokázal jsem se vzdát svého „dítěte“. Mým prvním životním úspěchem bylo studium psychologie. Druhým úspěchem bylo „vychování“ dítěte – firmy a jeho „puštění“.
V této době zcela nekompromisně přitáhla moji pozornost regresní terapie (Hlubinná abreaktivní psychoterapie). Dospěl jsem k rozhodnutí, že se z „velkého“ podnikatele stanu „malým“ terapeutem a na začátku r. 2004 jsem založil Soukromou psychologickou poradnu. Už v minulosti jsem vyvíjel poradenskou činnost, ale teď to bylo mé hlavní zaměření. V kontaktu s regresní terapií a mnoha dalšími terapiemi se v mém životě začala otevírat dosud nezpracovaná témata. Velmi rychle jsem si uvědomil, že nestačí učit se nové techniky, ale že především potřebuji uvidět své strachy, závislosti a programy – které v mém životě působily, i když jsem si je často ani neuvědomoval. Platí odvěká zkušenost, že terapeut je svým klientům přínosem do té míry, do jaké je otevřený sám k sobě. Všiml jsem si, že úměrně tomu, jak se očišťuji od tíhy a nepochopení minulosti, se mění problematika klientů, kteří se na mne obrací.
Stejně jako regresní terapie, přitáhly můj zájem „Rodinné konstelace“. Dvouletý výcvik v této metodě jsem dokončil v r.2006. Má pozornost se více než kdy předtím zaměřila na vztah s mými rodiči a na můj rod. Vedení konstelací mne přivedlo k vnímání přítomného okamžiku bez předsudků a předpokladů – k bytí tady a teď.
Prošel jsem mnoha dalšími výcviky a terapiemi. Vytvořil jsem intenzivní cestu k vnitřní síle „Dračí cesta“, „Trénink upřímnosti“, Vnitřní síla a další.
Jsem přesvědčen, že partnerství je vysoká škola duchovního růstu. Studuji tuto vysokou školu společně se svojí manželkou Jarkou, které si velmi vážím, stejně tak, jako celého našeho vztahu, manželského a rodičovského. Společně se věnujeme dvěma synům a jednomu psovi.
Vše, čím procházím, vše, co nabízím, má společného jmenovatele: „Prožívání Skutečnosti v Pravdě Přítomného okamžiku“. Tento přístup prolíná individuální terapií i všemi semináři. Proto je v mé práci téměř pravidlem, že se věnujeme emocím a upřímnosti vůči sobě samotným.
