Teplo na hrudníku



Už mnohokrát jsem tužku vzal

a chtěl jsem začít psát.

Neumím však vyslovit,

jak moc, moc, tě mám rád.


Nikdy dřív jsem nepoznal

ten pocit na hrudníku,

oči mokré dojetím,

když sedíš na nočníku.


Když naplno vše prožíváš,

když objevuješ svět,

když jídlo hážeš na zem

na kdysi čistou zeď.


Moc rád tě pozoruju,

když spokojeně spíš,

to mám opět mokré oči

a k vděčnosti krok blíž.


Tak děkujeme s tvojí mámou

za milost tvého zrození

a prosíme si o podporu,

ať v náš cítíš zázemí.


Každý dotek tvojí ručky,

nožky, krčku, tělíčka,

hebounké je připomnění,

že přicházíš z nebíčka.


Až vrátíme se všichni domů

a plácneme si na pozdrav,

kéž řekneme si – chci zas dolů,

na Zemi se vrátím rád.


Můj milý, ...

až tohle budeš číst,

ve tvé knize Života

to bude druhý list.


Pro tebe i pro mámu,

pro nás všechny vespolek,

prosím, Bože, o vedení,

lásku, víru, vděk.


05.03.2018

Letní
Rodinné konstelace 
18.08. a 19.08. 
Brno-Soběšice
seminář v přírodě


Poslední zpětná vazba 23.08.





Z MÉ TVORBY

I když černý, srdce ryzí,
přístupné jen tomu,
kdo nespojuje černou
s pekelností hromů.

Tak prohání se krajinou
a přišel také ke mně.
Buší silně kopytem
do rozryté Země.


celý text

Mgr. Pavel Veselý


tel: 777 065 146