Klíč

 

Tvé vlasy sbírám po polštáři,

tvé vlasy – ty smyčky našich dní,

tvé vlasy, co leží tu jak na oltáři,

tvé vlasy z noci poslední.

 

Když odešla jsi, těšil jsem se,

jak zbytky tvého nebytí

- mé hladové a lačné ruce -

do svých sítí zachytí.

 

Bez tvého těla, bez tvých vlasů,

v nichž skrývala se vůně tvá,

nemohu usnout, bez souhlasu,

že příště zas mi sama sebe zanecháš.

 

Dvakrát jsem ulehl a třikrát vstal,

když uchopil jsem tvoji přítomnost

a hledal v ní to, co zbylo,

když – jinam šla jsi pro pomoc.

 

Nejraděj však, mám vlasy nespadané,

jež splývají ti na ňadra

a zakrývají tvoje vnady,

kterým má duše propadla.

 

A tak – teď s vlasy rozmlouvám,

stočenými ve dlani.

Chybí mi vlasy nespadané

a smysly mé – jsou černí havrani.

 

Zbyly mi jen ty vlasy

a ty jsi někde jinde, ty jsi pryč.

A nevíš ani, že v mé druhé dlani

zůstal mi od tvé duše těžký, černý klíč...

 

2002


VAŠE ZPĚTNÉ VAZBY







Výcvik 
Systemických konstelací
09/2019-09/2020


Rodinné konstelace
Brno 10.03.
Chrudim 24.03.

Děti a jejich reakce na rodiče 23.03.
Hradec Králové

Poslední zpětná vazba 17.02.







Z MÉ TVORBY

Dva si jdou říct,
že dál chtějí spolu
- někdy jít nahoru
a někdy dolů.

Hlupáčci ... neví,
co všechno je čeká.
Nedá se proto říct,
že je to leká.


celý text

Mgr. Pavel Veselý


tel: 777 065 146