Klíč

 

Tvé vlasy sbírám po polštáři,

tvé vlasy – ty smyčky našich dní,

tvé vlasy, co leží tu jak na oltáři,

tvé vlasy z noci poslední.

 

Když odešla jsi, těšil jsem se,

jak zbytky tvého nebytí

- mé hladové a lačné ruce -

do svých sítí zachytí.

 

Bez tvého těla, bez tvých vlasů,

v nichž skrývala se vůně tvá,

nemohu usnout, bez souhlasu,

že příště zas mi sama sebe zanecháš.

 

Dvakrát jsem ulehl a třikrát vstal,

když uchopil jsem tvoji přítomnost

a hledal v ní to, co zbylo,

když – jinam šla jsi pro pomoc.

 

Nejraděj však, mám vlasy nespadané,

jež splývají ti na ňadra

a zakrývají tvoje vnady,

kterým má duše propadla.

 

A tak – teď s vlasy rozmlouvám,

stočenými ve dlani.

Chybí mi vlasy nespadané

a smysly mé – jsou černí havrani.

 

Zbyly mi jen ty vlasy

a ty jsi někde jinde, ty jsi pryč.

A nevíš ani, že v mé druhé dlani

zůstal mi od tvé duše těžký, černý klíč...

 

2002


VAŠE ZPĚTNÉ VAZBY







Letní
Rodinné konstelace 
18.08. a 19.08. 
Brno-Soběšice
seminář v přírodě


Poslední zpětná vazba 23.08.





Z MÉ TVORBY

My celý den a celou noc
prosili jsme Stvoření,
ať vyslyší nás velmi moc,
ať dá nám svoje svolení.

A současně jsme přijímali
bezmoc našich náručí,
učili se přijmout fakt,
že nejsme to my, kdo poroučí.


celý text

Mgr. Pavel Veselý


tel: 777 065 146